Jsme pravda lži

jsme vody kruh

oheň, co hoří do nikam.

A jestli chceš

tak je i Bůh

a jestli ne, tak jen my dva.

Neboj se tmy

neboj se mě

jsem chvíli hvězdář, chvíli onkolog.

Vidím do cest

do těla žně

když Měsíc ke psům, vede monolog.

Voníš jak den

pálíš jak smrt

odkvetly roku, mé první stíny.

Zbývá jen být

na půlnoc ve čtvrt

věčně mít rty, ze chvíle třtiny.